Co to znamená být zdravý?

Co je to vlastně zdraví a dá se přesně definovat? A hlavně, dá se ho v dnešní době dosáhnout? Máme pocit, že je kolem nás tolik nemoci a bolesti, že už jejich výskyt bereme jako samozřejmost? Však máme lékaře, oni se o nás postarají. Opravdu? Co to tedy znamená být zdravý?

Žijeme ve společnosti, která nás svírá ve svých okovech a neustále nás někam tlačí. Musíme chodit do práce, která nás třeba plně neuspokojuje, raději bychom dělali něco jiného, ale mám pocit, že si nemůžeme zvolit.

Musíme přeci platit hypotéku a krmit svoje děti. Musíme také uspokojovat potřeby své a potřeby rodiny, jezdit na pěkné dovolené, mít velkou televizi, nejnovější elektronická zařízení a také pěkné auto. A to všechno něco stojí. Stojí to náš čas, který o to více trávíme v práci a o to méně se svojí rodinou či přáteli. Stáváme se zajatci nejen svých vlastních materiálních potřeb, ale i potřeb společnosti a přesně takové si nás ona přeje mít. V tom nekonečném spěchu a honbou za něčím, o čem si nejsme jistí, jestli toho vlastně dosáhneme, zapomínáme vnímat sami sebe a nevidíme důvod, proč tady vlastně jsme. Najdeme my si někdy čas na to zvolnit a jen se zaposlouchat do toho, co nám šeptá naše duše? Jsme šťastní v situaci, v jaké jsme? Pokud ne, tak proč? Snažíme se hledat odpovědi na tyto otázky? A vnímáme my vůbec tyto otázky, anebo jen neslyšně plyneme s proudem, plníme očekávání druhých a posloucháme programy, které nám byly při našem růstu vštěpeny?
Proč je pro nás chvíle věnována činnosti, co nás naplňuje, anebo chvíle věnována našim dětem či partnerovi, méně důležitá než ta, kterou trávíme v práci? Proč si myslíme, že musíme zrušit schůzku, kterou máme se svým kamarádem, když zavolá šéf a řekne, že nás potřebuje? Šéf nepočká. Práce nepočká. A kamarád ano? Proč nepřikládáme všemu alespoň tu samou důležitost? Pokud si nás náš šéf váží, jistě pochopí, že je pro nás těžké zrušit slib, co jsme dali druhému. Stejně tak nerušíme ani slib daný jemu.

Proč si do svého diáře nevepíšeme vedle pracovních povinností a schůzek také „povinnosti“ rodinné? A povinnosti sami k sobě? Čas pro své koníčky, pro své děti, pro věci, co jsme chtěli třeba již dávno vykonat. A to samé je s naším zdravím.

Když něco není s naším tělem (či duší, vězte, že vše je propojeno se vším) v pořádku, zabliká varovná kontrolka, která může mít jakoukoliv podobu. Ucítíme náhlou bolest, či máme teplotu, skolí nás angína, chřipka nebo bolesti hlavy. Pokud se navíc tyto nemoci opakují, vězte, že je náš „problém“ hlubšího charakteru. Anebo může varovná kontrolka přejít již do alarmu a to v podobě zjištěné silné cukrovky, infarktu či jiného vážného problému. A co my uděláme? V případě angíny si vezmeme antibiotika, na bolest si vezmeme tišící léky a na problémy se srdíčkem začneme brát léky trvale. Náš organismus plníme chemií bez otázek. Vše je vyřešeno a my běžíme dál. Ale na jak dlouho?

Co je to tedy vlastně zdraví? Zdraví, podle mě, znamená „cítit se dobře“. Se svým tělem a se svojí duší. Cítit harmonii a pohodu ve svých dnech. Vycházet dobře s okolím. Být si vědom sám sebe.

Jak tohoto stavu dosáhnout? Domnívám se, že tou pravou cestou je znát sám sebe, své potřeby, znát své tělo, umět mu naslouchat a dělat mu dobře. Dopřávat si dostatek odpočinku, stejně jako dostatek pohybu, přemýšlet nad tím, co tělu dodáváme ve formě stravy a pak také, jestli jsme v duševní a emocionální pohodě. Napadají mne body, které by nám mohly pomoci:
1. Ztišení (jsem opravdu potichu, vypnu telefon, sednu si na opuštěné místo, poprosím všechny okolo, aby mne následujících, třeba 20 minut, opravdu nevyrušovali. První tři minuty neděláme nic jiného, než že vnímám svůj dech. Opravdu, veškeré myšlenky okamžitě zahazuji, jakmile mi přijdou na mysl)
2. Kladení otázek (jakmile ucítím, že se mi dech prohlubuje, tep zpomaluje a tělem mi prochází zvláštní uvolnění, můžu začít s kladením otázek: cítím se dobře tady a teď? Ne? Co můžu udělat pro to, abych se dobře cítil/a? Odpovědi se dostaví samy. Zapamatuji si je.)
3. Vytvoření pevného plánu, jak dostát svým odpovědím (jakmile cítím, že se čas „naplnil“ a víc odpovědí již nyní nedostanu, zapíši si své odpovědi v heslech a popřemýšlím, jak včlenit to, co mne napadlo, do mého života. Vyzkouším tomu dostát. A můžu pozorovat změnu).
Důležité je nezapomenout, že VŽDY máme možnost volby. Rovnováha existuje. Pocit pohody také. Jen je potřeba je nepřestávat hledat.

Petra Jánová ♡ Žijme svůj Život ♡